Absolutní sluch
Absolutní sluch
Absolutní sluch označuje v hudbě schopnost určit přesnou výšku tónu.
Člověk, který disponuje absolutním sluchem, je schopen stanovit (absolutní) výšku tónu, tedy samotného jediného tónu, nikoli jen určit interval mezi dvěma tóny. Také je schopen hlasem nebo na nástroji vytvořit tón dané výšky (např. naladit housle bez ladičky). Ačkoliv tato schopnost dost usnadňuje vnímání a produkci hudby, přináší i mnohé potíže. Např. klavíristovi, který má absolutní sluch, činí potíže hrát na dobře naladěném, ale jako celek podladěném klavíru. Absolutní sluch v zásadě nesouvisí s hudebním citem jako takovým. Není tedy nutným předpokladem pro hudební vyzrálost. Nutným předpokladem pro provozování hudby je relativní sluch. Absolutním sluchem disponuje asi 0,1 ‰ populace.
Absolutní sluch u známých skladatelů
Existuje řada známých klasických hudebních skladatelů, kteří absolutní sluch měli (např. Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven, Franz Liszt či Frédéric Chopin) ale také řada úspěšných skladatelů, kteří tuto schopnost neměli (Joseph Haydn, Maurice Ravel, Richard Wagner či Igor Fjodorovič Stravinskij). Absolutní sluch tedy není nutnou podmínkou pro úspěšnou kariéru hudebního skladatele. Absolutní sluch se dá rozvinout. Bohužel jen velmi málo lidí mu rozumí a pokud se cvičení absolutního sluchu provádí nesprávně - tedy pokus o zapamatování výšky - rozvinutí absolutního sluchu se nedostaví. Člověk s absolutním sluchem slyší kromě melodie ještě jednotlivé "barvy" tónů. Tyto barvy - kvality - způsobují, že se člověk s absolutním sluchem daleko lépe orientuje v hudebním díle. Vjem lidí s absolutním sluchem a bez absolutního sluchu se dá přirovnat k rozdílu mezi barvoslepým a barevným viděním. Absolutní sluch nedělá dobrého hudebníka sám o sobě, ale vzhledem k lepšímu vnímání mají tito lidé velmi dobré předpoklady, že budou nadprůměrnými hudebníky. Absolutní sluchaře může občas dráždit jakýkoliv zvuk, který není naladěn - naříklad vrzání dveří. Toto je ovšem subjektivní věc, ale ukazuje to, že tito nadaní lidé jsou citliví na to, pokud je hudební dílo provedené na nepatrně podladěném nebo nadladěném nástroji. Není to však citlivost k samotné melodii, která je výše nebo níže, nýbrž k samotným tónům, které nemají požadované kvality (např. C není přesně C a je trochu posunuté)
Zdroj Wikipedie